Pohled na svět trochu jinýma očima

Realita neexistuje

20. března 2016 v 2:32 | Milan M. |  Výkřiky opilého filozofa
Existuje vůbec realite? Co když ne? Selský rozum se brání, realita přeci musí existovat, realita je to, co je kolem nás. Taková naivita! Co je to toiž kolem nás? Rozdělme to na dva světy, na svět hmatatelný a na svět myšlenek. Toto rozdělení není nic nového, vlastně je staré jako filozofie sama. To je Descártův svět ducha a svět těles, to je Kantův svět poznatelný a svět smyslový atd. Hmatatelný svět je tedy vše, na co si můžeme šáhnout, a svět myšlenek je pak vše ostatní, tzn. abstráktní pojmy jako život, přátelství atd.

Začněme nejdříve světem myšlenek, jestli se totiž dá přít u hmatatelného světa, tak tady určitě ne. Takový banální argument: Můžete si šáhnout na přátelství, můžete říct jakou má barvu, jaký povrch? To je ten problém, tyto pojmy si člověk vymyslel a co víc, tyto pojmy si vymyslel a vymýšlí každý člověk zvlášť. To znamená, že pro jednoho znamená přátelství něco rozličného, než pro jedince jiného. Pro názornost uveďme příklad. Asi znáte španělské "amigo". Podíváte-li se do slovníku, najdete tam jako český význam právě slovo přítel. To samé ve slovníku najdete u německého der Freund. Na papíře jsou tato slova stejná, ale v lidech samotných... Španělé slovem "amigo" osloví kde koho, je to jako naše "čau, kámo". Němci si své der Feund ale používají mnohem více rozvážněji, asi jako my slovo "přítel". Tyto rozdíly nejsou jen mezi kulturami, ale jsou i mezi každým člověkem - byť třeba v menším měřítku.

A proč to říkám? Značí to, že nikdo vlastně neví, co je přátelství. Každý si to jen myslí (a přitom se o to tak vehementně hádáme). Přítel neexistuje, existuje jen naše představa o něm. To samé můžeme říct o čemkoli jako je bůh, láska atp. Dokonce i o takovém pojmu jako je člověk. Je "člověk" naše tělo, či snad naše vědomí, nebo souhra toho všeho? A co když se mysl od těla oddělí, bude z nás pak "poločlověk"? Abstraktní svět neexistuje, ale my se chováme tak, jako by existoval. Nicméně tím, že se takhle chováme, tak ho de facto vytváříme. Hodí se zde připomenout Thomasův teorém, tedy: "Jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích."


A teď k materiálnímů světu. Pokud si myslíme, že to co vidíme, je realita, tak jsme pěkně na omylu. Představte si, že jste barvoslepí. Vidíte červenou, ale barva je to modrá. Každopádně pro vás ta barva je stále červená, tak ji vnímáte celý život a je tedy pro vás reálná. Jenže co i když zdraví lidé jsou "barvoslepí"? Vidíme infračervené nebo ultrafialové světlo? A nejde jen o zrak, co třeba takový sluch? Kdo z nás slyší 10 Hz? Vnímáme svět tedy po svém, tak jak nám to umožňuje naše tělo. Nicméně svět sám o sobě je dost jiný a asi bychom se pěkně divili, kdybychom nebyli "barvoslepí" a dokázali vidět "všechny barvy". Znamená to tedy, že každý vidíme něco jiného. Dokážeme se shodnout na tom, co je stůl, každý ho ale vnímáme jinak. Vidíme ho z jiného úhlu pohledu, vidíme jinak barvu, cítíme jinou vůni a jeho povrch nám připadá jinak drsný.

Realita (hmatatelná) samozřejmě existuje, ale určitě není taková. za jakou ji považujeme. Zajímavé je, že přitom se o ni tolik hádáme. Dalo by se to shrnout v jedné, možná dosti kýčovité metafoře. A sice že náš život je jen jakýsi sen o realitě, sen kde nápisy jsou rozmazané a čas plyne tak rychle, jak se mu zrovna zachce. A kdo ví, třeba život je opravdu jen sen a smrt je probuzením do reality.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Narcis Narcis | Web | 20. března 2016 v 8:54 | Reagovat

Hodně jsem se nad článkem musela zamyslet. Už jsem o tom přemýšlela tolikrát a pořád si myslím, že každý tvoří realitu svými myšlenkami. Každý ji vnímá tak, jak ji vnímat chce. Barvy vidí buď syté nebo vybledlé nebo vůbec a tak podobně. Zkrátka realita není to, za co ji máme. Je dost možný, že žijeme jen v nějakém časoprostoru společně s dalšími lidmi, které nedokážeme vnímat.

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 20. března 2016 v 9:30 | Reagovat

To je ten nejlepší článek, jaký jsem v poslední době četla. Vlastně ani nevím, co k němu napsat, protože se vším souhlasím. Realita existuje, ake ne pro nás. Ale pak je otázka, pro koho ano. Možná pro ty mrtvé?

3 Milan Milan | E-mail | Web | 20. března 2016 v 12:32 | Reagovat

[1]: Taky mě to napadlo. Třeba ale lidská duše zůstává na tomto světě a my ji nemůžeme vidět, slyšet atd. Zní to tedy opravdu pohádkově a nejde to potvrdit a asi ani vyvrátit, ale samotná ta představa, že je to možné, je fascinující :)

[2]: Děkuji moc! Taková to slova opravdu velmi potěší. :)
Toť otázka, možná ano, a třeba také ne, třeba mrtví nejsou tak mrtví, jak si o nich myslíme. A třeba taky žádný posmrtný život není. :)

Toť otázka. Třeba pro ty mrtvé, anebo také ne, třeba i mrtví mají vlastní svět a nejsou tak moc mrtví, za jaké je máme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama