Pohled na svět trochu jinýma očima

Květen 2016

Lidská demence po sté a sto prvé

12. května 2016 v 17:20 | Milan M. |  Komentáře
Dneska jsem se dostal do zajímavé situace. Dost mě naštvala, a proto předesílám, že v tomto článku najdete primárně stěžování, ale kdo ví, třeba se dostane i na nějakou úvahu či snad sociální imaginaci.

O co jde? Dnes jsme s kamarádkou jeli relativně plnou šalinou, když tu přistoupila matka o berli společně s malou holčičkou. Někdo jí uvolnil místo, aby si mohla sednout, ona ale dala přednost svému dítěti, a tak zůstala stát, zatímco holčička si sedla. To následně chlap, který seděl vedle, naštvaně a pohrdavě okomentoval slovy "No to si snad děláte srandu." Maminka se bránila, že je důležitější, aby neupadla její čtyřletá dcera než ona sama. Chlap na to už vyloženě vztekle odvětil: "Když umí chodit, tak umí stát." Žena naštěstí byla dost asertivní, takže se nedal a opětovala palbu: "Moje dítě, má výchova, o tom se mnou nediskutujte." Muž se ještě víc naštval a vyjel po ní. "Komu tykáš, ty krávo?" - "Řekla jsem, nediskutujte! Čemu na tom nerozumíte!". Smekám před ní, že se nebála, muž byl dost statné postavy a vypadal jako typický dement, u kterého nikdy nevíte, čeho je schopný..

Člověk by čekal, že okolí bude na straně maminky, opak byl pravdou. Pán, který stál vedle nás, se usmíval a pak chytře dodal: "No jo, to jsou ty feministky." " ... sluníčkáři posraní... " Odvětil souhlasně sedící agresor.
My jsme to nevydrželi a nahlas jsme začli komentovat, co je a není feminismus, na což pán už jen mlčel a pak prohodil pod vousy nějakou nadávku.

Bylo to opravdu strašný, Jak řekl Werich: "Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem." A co teprve, když jsou ty blbci dva! Je smutné, že chlap ve svém nejlepším období místo aby pustil ženu o berli sednout, tak jí začne sprostě nadávat a to ještě před její malou dcerou. Je smutné, že lidi používají pojmy, o kterých neví ani zblo a je smutné, že nedokáží komunikovat slušně, a tak při první příležitosti druhého hned napadají a nálepkují.
Vidím v této situaci typické tři znaky českého burana.

Za prvé, myslí si, že on jediný má pravdu a nedokáže si připustit, že by se mohl mýlit. Jeho přesvědčení je tak silné, že nevěří ani faktům, které mluví v jeho neprospěch. I když mu na jeho vlastní oči ukážete, že existuje černá labuť, stále bude prohlašovat, že všechny labutě jsou zásadně bílé. Toto se například projevuje tím, že člověk sedne k internetu a přímo vyhledává články, které potvrdí jeho názor. Xenofobové čtou články o tom, jak jsou jiná etnika zlá, místo toho, aby zkusili zjistit, jestli se věc náhodou nemůže mít jinak. Stejně tak "sluníčkáři" kategoricky odmítají všechna fakta, která ukazují na problémy s integrací. Každý si stojí slepě za svým a svůj postoj si snaží za každou cenu udržet.
Toto úzce souvisí s tím, že tento buran je nevzdělaný a i přesto si nenechá své argumenty vyvrátit. Osobně se nedivím, když někdo nerozlišuje gender a sexualitu, jestli ale slovo feminismus použije v tomto případě, jedná se znak o naprosté nevědomosti toho, co to feminismus je.

Protože je nevzdělaný, kompenzuje svůj nedostatek vědomostí nálepkami, urážkami a různými útoky. Budu citovat našeho neomylného prezidenta, který snad jen čirou náhodou řekl něco rozumného. "Nálepka či nadávka není argument, prokazuje pouze myšlenkovou nedostatečnost těch, kdo ji vyslovují." Tuším že toto řekl minulý rok na Albertově. Tohle je opravdu pravda, skvěle to mimochodem vypovídá něco o těch, kteří používají pojmy jako je pražská kavárna, sluníčkáři, pravdoláskaři, dobroserové atp.

Za druhé, nerespektuje ostatní. Zůstává mi rozum stát nad tím, že někdo mluví někomu do výchovy dítěte tímhle tónem. A co hůř, že toho někoho slovně napadne a to ještě před chudákem dítětem. Toto je snad základ. Kdyby všichni byli slušní, vůbec by nevadilo, že většina lidí je plná blbců.

Kdyby se nad situací zamyslel, musel by dojít k názoru, že tramvaj v Brně opravdu s sebou dost cuká, a tak je skutečně pro malé děcko lepší, když sedí. Stejně tak by došel k názoru, že žena o berli zřejmě bude mít nějaké problémy, tudíž stání pro ni musí být určitou měrou namáhavé. Nehledě na to, že má výrazně sníženou stabilitu. Kdyby to byl slušný a rozumný člověk, tak místo nadávek uvolnil místo.

Pokud se tyto faktory zkompletují, dostáváme děsivou verzi blbce, který je zlý a který své primitivní myšlenky sebevědomě prosazuje i přes jejich zjevnou nepravost. Bohužel takových lidí je tady čím dál více, a pokud většina společnosti je opravdu taková, tak jak se můžeme divit tomu, kdo sedí na Hradě či ve vládě nebo parlamentu.

Města bez aut

12. května 2016 v 2:05 | Milan M. |  Komentáře
Napadla vás někdy tak zdánliě šílená myšlenka, jakou kterou je město bez aut? Pocházím z relativně malého města, ale i tam je auto na každém kroku. Teďm co jsem se přestěhoval do Brna a celkem často jsem v Praze, věc vnímám ještě víc. Představte si tu nádheru - Václavák nebo Hlavní nádraží v Brně bez aut. Jak krásné by najednou naše ulice mohly být. Jak by se život ve městech proměnil k lepšímu. Škoda že tohle je momentálně taková utopie.

Zkuste někomu říci, že byste zakázali auta ve městě. Skoro jistě si bude myslet, že si děláte srandu, anebo vás bude považvat za blázna. Však auta jsou přirozená. Anebo ne? Ovšem že ne. Nicméně lidi si za tu stovku let tak moc zvykli, že si nedokáží představit život bez aut. Ale to všechno je jen bublina, do které jsme se sami uzavřeli.

Největší problém je naše závislost, zvlášť některých lidí, kteří jsou schopni kvůli sto metrům nastartovat auto. Ale i tak, v dnešní době jsme odkázáni na rychlé přesuny. Když jste dříve chtěli navštívit tetu, která od vás žila 15 km daleko, byl to mnohdy výlet na celý den. Dneska to sfouknete za 15 minut. Co ale kdyby ve městěch bylo efektivní MHD? Do jednoho tramvajového vozu se vejde zhruba 70 lidí. Když uvážíte, že do práce většinou jezdí každý sám ve svém autě, tak jedna tramvaj dokáže ušetřit cca 100 aut. Je to jen hrubý odhad, nicméně je patrné, jaký obrovský rozdíl to je. Opradu hodně obrovský. Kdyby se u měst vybudovaly velké garáže, kam by lidé přijíždějící do města mohli za parkovat, a zároveň by bylo opravdu efektivní MHD, výrazně bychom tak zmírnili naši závislost.

Ovšem, toto není jediný problém. Co když někdo udělá velký nákup? Co když se někdo bude stěhovat? Nicméně to není nic neřešitelného. Jisto jistě by se musely udělat výjimky, např. pro IZS nebo zásobování. Důležité ale je, abychom přepli mód, ve kterým většina lidí myslí. Abychom totiž nepřemýšleli, proč to udělat nejde, namísto toho, co udělat proto, aby to šlo. Proto tady nebudu vypisovat, jak různé problémy řešit, to ani dělat nemůžu a bylo by to ode mě bláhové. Chci jen říct, že když budeme chtít, tak to pjde. Hlavní je si jen uvědomit, že tou největší překážkou jsme si my samotní.

Neříkám, že by bylo ideální ze dne na den auta zakázat. Měl by to být spíš dlouhodobý cíl, směr kterým bychom se ubírali. Např. v Paříži zavádí víkendy či jeden den v měsíci bez aut. Toto je podle mě správná cesta. A kdo ví, třeba lidi zjistí, že to jde i bez aut a že je to vlastně lepší. Snad nejsem sám, komu by se ulevilo, kdybychom ve městě nemuseli dýchat ten hrozný vzduch.

Kritika náboženství

4. května 2016 v 23:18 | Milan M. |  Výkřiky opilého filozofa
Mí rodiče (a celá půlka mé rodiny) jsou opravdu hluboce věřící lidé, už odmalička mě vychovávali k tomu, že i ze mě bude křesťan, nikdo se mě ale nezeptal, jestli jím chci být. Vlastně jeden člověk jo - já. Začal jsem se sám sebe ptát, jestli je to cesta, kterou se chci vydat. Nakonec po dlouhém tak trochu spontánním přemýšlení a různých zkušenostech jsem došel k názoru, že ne. Rád bych se tady s vámi podělil o pár mých myšlenek, s kterými jsem se zatím nikde nesetkal a přitom jsou podle mě zajímavé a přináší nový úhel pohledu. Tím rozhodně nechci říct, že jsem první koho to napadlo, každopádně to není moc známý postoj.

Jen dodám, že sice zde budu převážně mluvit o křesťanství, je to ale jen proto, že právě toto náboženství znám nejlépe. Nicméně má úvaha je o náboženství obecně, ne jen o jednom konkrétním.


Proč zrovna křesťanství?

Většina náboženství, momentálně vím jen o buddhismu, který se tomu tak trochu vymyká, sama sebe považuje za jediné správné. Některá dokonce otevřeně negují ta druhá. Např. křesťané tvrdí, že židé mají "neaktualizované" náboženství, dokonce ostatní lidi, kteří nejsou křesťany, považují za pohany. Dneska to slovo zní skoro jako archaismus, ale divili byste se, jak se mezi některýma lidma ještě používá. Což je docela smutné, když se nad tím zamyslíte. A co hůř, dost náboženství má ještě takový charakter, že se chce šířit dál - proč ne, když to jediné je správné. V první sociologické knížce, kterou jsem četl, pro to bylo jedno hrozně divné slovo - prozelytický.

Přitom ale je tu jeden problém. Které náboženství je pravdivé, když každé říká něco jiného? Proč někdo má pravdu a někdo ne? Uveďme jeden kraťoučký příklad.

Kdybych se narodil v Iráku, tak velmi pravděpodobně ze mě bude muslim, ať už šíita či sunnita. Všichni mě budou vychovávat k tomu, že Alláh je jediný pravý bůh a všichni ostatní věří v něco mylného. Na tom není nic překvapivého. Otázka ale zní, proč by mé irácké já mělo mít tu smůlu, že jen kvůli tomu, kde se narodilo, po celý život bude žít v mylné víře ve falešného boha? Zatímco my, obyvatelé Okcidentu, jsme takoví klikaři, že máme jedinou pravou víru.
Jednou jsem se na to zeptal faráře, ještě když jsem chodil na náboženství. Odpověď byla docela svérázná, ovšem pro křesťanství - a nejen pro něj - typická. Řekl mi, že to, že máme pravou víru, je dar od našeho Boha a my bychom ho měli sdílet s ostatními, aby i oni měli to štěstí. Posuďte sami co si o tom myslet.

Teď by mělo být vidět, že to, kterou víru pokládáme za pravou, je podmíněno místem narozením a společostí, do které se socializujeme. Náš pohled na svět jsme si nevycucali z prstu, ale naučili jsme se ho od ostatních (a pak samozřejmě modifikovali). Byla by tedy pošetilost myslet si, že zrovna máme takové štěstí a narodili jsme se do té jedné správné z lokalit, kterých je celkově nepočítaně.

Když se na to podíváme takto, tak přesvědčení, že křesťanství je jediné pravé náboženství je docela naivní. Je-li Bůh dokonalý, nezařídil by to tak, aby byl svět aspoň v tomto spravedlivější a ne jen jeden jím vybraný národ měl to štěstí, že zná pravdu? Není výše popsaný přístup tak trochu egocentrický či etnocentrický?

Náboženství jako pyramida


V katechismu (křesťanská nauka), který jsem četl, se psalo, že všechna náboženství jsou jako jedna pyramida o mnoho stranách. Každá strana symbolizuje jiný přístup k bohu, jinou interpretaci, ale všechny mají společný vrchol, tedy každé náboženství směřuje k tomu stejnému. Mně osobně to docela překvapilo, o to víc, když většina křesťanů, které se znám by s tím tak úplně nesouhlasila. Určitě by neřekli, že Alláh je stejný jako Hospodin a Hospodin stejný jako Bůh. Možná řekli, ale jen s tím dodatkem, že celý judaismus či islám je více méně nepravdivá interpretace toho jedinného (křesťanského) Boha. Nicméně nedá se upřít, že tato myšlenka je opravdu hluboká a podle mě i pravdivá. Ale vím jen o buddhismu (a to jen o jednom směru), který tvrdí, že všechna náboženství jsou v podstatě stejná, všem jde o to jedno.

Já osobně mám ale pocit, že tohle je spíš takové klišé, které vždycky někdo řekne a zní to hrozně moudře, nicméně lidé podle toho nejednají. Každopádně toto klišé je pravdivé. Náboženství vzniká z několika důvodů. Nebudu je tady vyjmenovávat, stačí jen říct, že ty důvody jsou na světě stejné, neboť všichni lidé mají stejné potřeby, ptají se na stejné věci a vyžadují na ně odpovědi. Ta správná odpoveď je onen vrchol, onen vrchol který je ale tak vysoko, že ho nevidíme a proto si jen domýšlíme, jak asi vypadá.

Proč to tady říkám? Chci tm ukázat, že všechna náboženství jsou do jisté míry stejná a hlavně, že ani jedno není pravdivé, protože vrchol pyramidy je nahoře v nedohlednu a samotné náboženství je jen jeho pouhá interpretace, která je podmíněná vším možným, jen ne empirickou zkušeností.



Abych to tedy shrnul, žádné náboženství nemá přesvědčivý důkaz, že ono jediné je to pravé. Vždy se zakládá na víře v nějaké postuláty, pro které nemá vysvětlení. Příkladem budiž třeba trojosobnost křestanského Boha. Tak proč bych prostě měl zrovna věřit v to, že křesťané mají pravdu? Na světě je tolik náboženství, že už jen čistě kvůli tomu, nemůžu věřit nikomu. Je to asi jako když se koukáte na reklamy, ve kterých představují jeden konkrétní produkt. Každý výrobce vám bude tvrdit, že zrovna ta jeho verze je nejlepší. Přitom ale nemůžou být nejlepší všechny! V důsledku toho nevěříte nikomu. Stejně tak nemohu věřit v žádné náboženství. A to dokonce i v případě, že by se někomu opravdu zjevil Bůh a ten člověk by poznal celou podstatu života a Vesmíru. Nemohl bych mu věřit prostě proto, protože by to bylo jako věřit první reklamě, kterou uvidím, že její produkt je opravdu nejlepší. Na světě je tolik falešných pravd, že za falešné musím považovat všechny, protože už jen jejich počet ukazuje na to, že tady opravdu hodně lidí lže a v takovém prolhaném světě přeci nemohu věřit nikomu.
Jen dodávám, že si nemyslím, že všichni lžou, dohnal jsem situaci do asbsurdna, aby byla lépe pozorovatelná. Ve skutečnosti lidé nelžou (zpravidla), ale jen říkají nepravdu, nicméně tak se to jeví pouze z mého úhlu pohledu. Oni sami tomu upřímně věří a proto rozhodně nejsou lháři.

Proto tedy odmítám, že křesťanství je jediný správný výklad a stejně tak jakékoliv náboženství. Pravdu mají podle mě agnostici, kteř ítvrdí, že boží přtomnost nelze potvrdit, ale stejně tak ani dokázat. Což je docela frustrující, když se nad tím zamyslíte.

Je náboženství tedy k něčemu dobré?


Byl bych ale nerad, kdyby sdělení tohoto článku bylo, že všechna náboženství jsou falešná a proto jsou k ničemu. Nepřistupuji k nim s takovým despektem. Náboženství má smysl. Přináší odpovědi na otázky, z kterých jsme my ostatní akorát frustrovaní, že na ně neumíme odpovědět. A pokud tomu někdo věří, tak proč ne. Nehledě na to, že církev pomáhá lidem. Jelikož prosazuje nějaký kosmos, který je většinou založen na moudrosti, dobru a lásce k ostatním - světe div se, i Islám takový umí být, tak pak její přítomnost je velmi pozitivní.

Nehledě na to, že náboženství nám v minulosti už velmi dobře posloužilo, bohužel i uškodilo. Nicméně náboženství poskytlo společnosti jakýsi ztmelující prvek a díky němu se z pravěkých tlup mohly vyvinout takové složité společnosti.

Navíc pokud se podíváte na papeže Františka, tak musíte uznat, že v dnešním ztřeštěném světě je církev nositelkou tradičních hodnot a dost často funguje jako zdvižený ukazováček, který upozorňuje, že něco děláme špatně - což je v podstavě vjednomkuse.

A na samotný konec dodám, že blbec blcem zůstane nehledě na to, jakého bude vyznání. Není důležité, co je napsáno v Bibli nebo Koránů, důležité je to, co je zapsáno v lidech.