Pohled na svět trochu jinýma očima

Kritika náboženství

4. května 2016 v 23:18 | Milan M. |  Výkřiky opilého filozofa
Mí rodiče (a celá půlka mé rodiny) jsou opravdu hluboce věřící lidé, už odmalička mě vychovávali k tomu, že i ze mě bude křesťan, nikdo se mě ale nezeptal, jestli jím chci být. Vlastně jeden člověk jo - já. Začal jsem se sám sebe ptát, jestli je to cesta, kterou se chci vydat. Nakonec po dlouhém tak trochu spontánním přemýšlení a různých zkušenostech jsem došel k názoru, že ne. Rád bych se tady s vámi podělil o pár mých myšlenek, s kterými jsem se zatím nikde nesetkal a přitom jsou podle mě zajímavé a přináší nový úhel pohledu. Tím rozhodně nechci říct, že jsem první koho to napadlo, každopádně to není moc známý postoj.

Jen dodám, že sice zde budu převážně mluvit o křesťanství, je to ale jen proto, že právě toto náboženství znám nejlépe. Nicméně má úvaha je o náboženství obecně, ne jen o jednom konkrétním.


Proč zrovna křesťanství?

Většina náboženství, momentálně vím jen o buddhismu, který se tomu tak trochu vymyká, sama sebe považuje za jediné správné. Některá dokonce otevřeně negují ta druhá. Např. křesťané tvrdí, že židé mají "neaktualizované" náboženství, dokonce ostatní lidi, kteří nejsou křesťany, považují za pohany. Dneska to slovo zní skoro jako archaismus, ale divili byste se, jak se mezi některýma lidma ještě používá. Což je docela smutné, když se nad tím zamyslíte. A co hůř, dost náboženství má ještě takový charakter, že se chce šířit dál - proč ne, když to jediné je správné. V první sociologické knížce, kterou jsem četl, pro to bylo jedno hrozně divné slovo - prozelytický.

Přitom ale je tu jeden problém. Které náboženství je pravdivé, když každé říká něco jiného? Proč někdo má pravdu a někdo ne? Uveďme jeden kraťoučký příklad.

Kdybych se narodil v Iráku, tak velmi pravděpodobně ze mě bude muslim, ať už šíita či sunnita. Všichni mě budou vychovávat k tomu, že Alláh je jediný pravý bůh a všichni ostatní věří v něco mylného. Na tom není nic překvapivého. Otázka ale zní, proč by mé irácké já mělo mít tu smůlu, že jen kvůli tomu, kde se narodilo, po celý život bude žít v mylné víře ve falešného boha? Zatímco my, obyvatelé Okcidentu, jsme takoví klikaři, že máme jedinou pravou víru.
Jednou jsem se na to zeptal faráře, ještě když jsem chodil na náboženství. Odpověď byla docela svérázná, ovšem pro křesťanství - a nejen pro něj - typická. Řekl mi, že to, že máme pravou víru, je dar od našeho Boha a my bychom ho měli sdílet s ostatními, aby i oni měli to štěstí. Posuďte sami co si o tom myslet.

Teď by mělo být vidět, že to, kterou víru pokládáme za pravou, je podmíněno místem narozením a společostí, do které se socializujeme. Náš pohled na svět jsme si nevycucali z prstu, ale naučili jsme se ho od ostatních (a pak samozřejmě modifikovali). Byla by tedy pošetilost myslet si, že zrovna máme takové štěstí a narodili jsme se do té jedné správné z lokalit, kterých je celkově nepočítaně.

Když se na to podíváme takto, tak přesvědčení, že křesťanství je jediné pravé náboženství je docela naivní. Je-li Bůh dokonalý, nezařídil by to tak, aby byl svět aspoň v tomto spravedlivější a ne jen jeden jím vybraný národ měl to štěstí, že zná pravdu? Není výše popsaný přístup tak trochu egocentrický či etnocentrický?

Náboženství jako pyramida


V katechismu (křesťanská nauka), který jsem četl, se psalo, že všechna náboženství jsou jako jedna pyramida o mnoho stranách. Každá strana symbolizuje jiný přístup k bohu, jinou interpretaci, ale všechny mají společný vrchol, tedy každé náboženství směřuje k tomu stejnému. Mně osobně to docela překvapilo, o to víc, když většina křesťanů, které se znám by s tím tak úplně nesouhlasila. Určitě by neřekli, že Alláh je stejný jako Hospodin a Hospodin stejný jako Bůh. Možná řekli, ale jen s tím dodatkem, že celý judaismus či islám je více méně nepravdivá interpretace toho jedinného (křesťanského) Boha. Nicméně nedá se upřít, že tato myšlenka je opravdu hluboká a podle mě i pravdivá. Ale vím jen o buddhismu (a to jen o jednom směru), který tvrdí, že všechna náboženství jsou v podstatě stejná, všem jde o to jedno.

Já osobně mám ale pocit, že tohle je spíš takové klišé, které vždycky někdo řekne a zní to hrozně moudře, nicméně lidé podle toho nejednají. Každopádně toto klišé je pravdivé. Náboženství vzniká z několika důvodů. Nebudu je tady vyjmenovávat, stačí jen říct, že ty důvody jsou na světě stejné, neboť všichni lidé mají stejné potřeby, ptají se na stejné věci a vyžadují na ně odpovědi. Ta správná odpoveď je onen vrchol, onen vrchol který je ale tak vysoko, že ho nevidíme a proto si jen domýšlíme, jak asi vypadá.

Proč to tady říkám? Chci tm ukázat, že všechna náboženství jsou do jisté míry stejná a hlavně, že ani jedno není pravdivé, protože vrchol pyramidy je nahoře v nedohlednu a samotné náboženství je jen jeho pouhá interpretace, která je podmíněná vším možným, jen ne empirickou zkušeností.



Abych to tedy shrnul, žádné náboženství nemá přesvědčivý důkaz, že ono jediné je to pravé. Vždy se zakládá na víře v nějaké postuláty, pro které nemá vysvětlení. Příkladem budiž třeba trojosobnost křestanského Boha. Tak proč bych prostě měl zrovna věřit v to, že křesťané mají pravdu? Na světě je tolik náboženství, že už jen čistě kvůli tomu, nemůžu věřit nikomu. Je to asi jako když se koukáte na reklamy, ve kterých představují jeden konkrétní produkt. Každý výrobce vám bude tvrdit, že zrovna ta jeho verze je nejlepší. Přitom ale nemůžou být nejlepší všechny! V důsledku toho nevěříte nikomu. Stejně tak nemohu věřit v žádné náboženství. A to dokonce i v případě, že by se někomu opravdu zjevil Bůh a ten člověk by poznal celou podstatu života a Vesmíru. Nemohl bych mu věřit prostě proto, protože by to bylo jako věřit první reklamě, kterou uvidím, že její produkt je opravdu nejlepší. Na světě je tolik falešných pravd, že za falešné musím považovat všechny, protože už jen jejich počet ukazuje na to, že tady opravdu hodně lidí lže a v takovém prolhaném světě přeci nemohu věřit nikomu.
Jen dodávám, že si nemyslím, že všichni lžou, dohnal jsem situaci do asbsurdna, aby byla lépe pozorovatelná. Ve skutečnosti lidé nelžou (zpravidla), ale jen říkají nepravdu, nicméně tak se to jeví pouze z mého úhlu pohledu. Oni sami tomu upřímně věří a proto rozhodně nejsou lháři.

Proto tedy odmítám, že křesťanství je jediný správný výklad a stejně tak jakékoliv náboženství. Pravdu mají podle mě agnostici, kteř ítvrdí, že boží přtomnost nelze potvrdit, ale stejně tak ani dokázat. Což je docela frustrující, když se nad tím zamyslíte.

Je náboženství tedy k něčemu dobré?


Byl bych ale nerad, kdyby sdělení tohoto článku bylo, že všechna náboženství jsou falešná a proto jsou k ničemu. Nepřistupuji k nim s takovým despektem. Náboženství má smysl. Přináší odpovědi na otázky, z kterých jsme my ostatní akorát frustrovaní, že na ně neumíme odpovědět. A pokud tomu někdo věří, tak proč ne. Nehledě na to, že církev pomáhá lidem. Jelikož prosazuje nějaký kosmos, který je většinou založen na moudrosti, dobru a lásce k ostatním - světe div se, i Islám takový umí být, tak pak její přítomnost je velmi pozitivní.

Nehledě na to, že náboženství nám v minulosti už velmi dobře posloužilo, bohužel i uškodilo. Nicméně náboženství poskytlo společnosti jakýsi ztmelující prvek a díky němu se z pravěkých tlup mohly vyvinout takové složité společnosti.

Navíc pokud se podíváte na papeže Františka, tak musíte uznat, že v dnešním ztřeštěném světě je církev nositelkou tradičních hodnot a dost často funguje jako zdvižený ukazováček, který upozorňuje, že něco děláme špatně - což je v podstavě vjednomkuse.

A na samotný konec dodám, že blbec blcem zůstane nehledě na to, jakého bude vyznání. Není důležité, co je napsáno v Bibli nebo Koránů, důležité je to, co je zapsáno v lidech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nancy Nancy | Web | 5. května 2016 v 6:19 | Reagovat

velmi dobre napisany clanok... paci sa mi v akych suvilostiach o tejto problemtike uvazujes.
v podstate s tebou vo vsetkom suhlasim.
dufam len, ze si v silno krestanskej rodine kvoli tomuto svojmu postoju velmi netrpel...

2 pamatkymebavi pamatkymebavi | Web | 5. května 2016 v 9:24 | Reagovat

Kdysi při diskuzi o náboženství někde v hospodě padla pěkná myšlenka - Nevadí mi Bůh, ale ten jeho fanklub.
Souhlasím s tebou, moc se mi líbí jak nad tím přemýšlíš a hlavně to že o tom vůbec přemýšlíš, vezmu-li v potaz prostředí v němž tě vychovali. :-)

3 Milan Milan | 5. května 2016 v 17:02 | Reagovat

[1]: Děkuji, moc mě těší, že se líbí. :)
Tak trpení to asi nebylo, ale občas to nebylo zrovna příjemné, když člověk musel dělat věci, které mu připadají iracionální a žerou mu čas. A když to zabíhá do takových maličkostí, že záleží na tom, jak člověk má sepnuté ruce a jak co odříkává, to je někdy fakt na pěst :)

[2]: Jo, to zní dobře. :) Kdyby nebyl ten fanklub, tak by nebyl ani samotný bůh...
D9ky za reakci :-)

4 Astaer Astaer | E-mail | Web | 13. května 2016 v 21:21 | Reagovat

Dobré téma pro diskuzi, i když námitky nejsou nic originálního. Podstatné je, že v článku se nachází pár světlých míst, které většina kritiků nepostřehne.
Pokusím se na námitky odpovědět ostupně.

Proselytismus katolická Církev vnímá „jako násilnou metodu přetahování věřících do vlastní církve např. pod záminkou ekonomických výhod, nebo pod  nátlakem všeho druhu. Proselytismus v tomto slova smyslu katolická církev zásadně odmítá“. To je nejrozumnější vysvětlení pojmu proselytismus. Pokud tím někdo míní přesvědčování k víře, tak se vlastně každý snaží o proselytismus.

Je smutnou pravdou, že většina lidí zemře v té víře, ve které se narodili. Myslím, že je to hlavně z důvodu, že lidé jsou obyčejně vlažní a nesnaží se dojít k pravdě. Ale pokud se někdo vážně snaží poznat pravdu, je ochoten se změnit, tak mu nic nebrání opustit falešné, ve kterém vyrůstal. Můžeme to vidět na řadě konvertitů, kteří takhle dospěli k pravému náboženství (o tom ještě později).

Naivní jsou leda tak představy o křesťanství. Většina lidí, kteří odsuzují křesťanství, se ani pořádně neseznámila s hlubokou naukou. Když uvažujeme o jednání Pána Boha, je třeba vzít v potaz, že Pán Bůh člověku udělil svobodnou vůli. Pak že k existenci nejvyšší Bytosti je možné dojít pouhým rozumem. Proto se teď není potřeba vůbec zabývat polytheistickými náboženstvími a atheismem. Tím se zužuje předmět zkoumání.
Mě by jen zajímalo, jak si kritici představují to dokonalé zařízení. Vždycky použijí jen takovou frázi, ale už nedají návrh něčeho podle nich "lepšího". Pán Bůh si prostě vždy někoho vybere, aby mluvil o Něm k ostatním, jak On chce. Před vyvoleným národem to byl ovšem sám Abrahám. Dál to byli různí proroci, jak čteme v Písmu sv. A ti měli vždy ohlašovat Boží vůli ostatním, po kterých Pán Bůh chtěl, aby se SVOBODNĚ rozhodli ji plnit. Někdo tedy namítne, že zjevení, které měli proroci, by měl asi dostat každý. Ale když se nad něčím takovým zamyslíme do důsledků, jsem přesvědčen, že závěr by byl podle Lk 16, 31: Tu mu řekl: ,Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, neuvěří, i kdyby někdo z mrtvých vstal.'

Falešná pravda - to je dobrý oxymorón, ale k ničemu. Pravda buď je, nebo není. Takže pokud někdo říká, že všechna náboženství do jednoho jsou falešná, tím tvrdí, že on zná pravdu. Pokud ale nejsou úplně všechna falešná, alespoň jedno je pravdivé. Z monotheistických náboženství každé tvrdí, že po smrti bude spravedlivý soud. Takže pokud jsme připustili pravdivost alespoň jednoho z těchto náboženství, má pro každého nesmírný význam zaobírat se tím, které z nich je pravdivé.
Agnosticismus je jednou z největších hloupostí. Agnostik říká, že pravdu nelze poznat. No, ale jak tohle tvrzení, podle něho pravdivé, poznal? :P

A nyní k pravému náboženství. To rozhodně musí existovat. Pravé náboženství musí pravého Pána Boha pravým způsobem uctívat (to je základní vymezení). Pokud člověk poznal, že existuje nadpřirozená Bytost, která vše přesahuje, uznává tím, že není možné dost dobře Pána Boha poznat. Proto je nutné Boží (=nadpřirozené) zjevení. Jak čteme v Písmu sv., tak slova pravých proroků Pán Bůh vždy potvrzoval zázraky, je tomu dodnes. Tito lidé také ohlašovali proroctví, která jim byla sdělena. Proroctví, která se naplnila, jsou pravdivá. Nadpřirozené zjevení je např. to o Nejsvětější Trojici - jeden Bůh ve třech osobách. Do příchodu Krista něco takového napřišlo žádnému člověku na mysl. Zde také vidíme, že nadpřirozené zjevení bylo nutné, bez něho by Pán Bůh takhle nemohl být poznán. Pokud nebudeme klouzat jen po povrchu, co monotheistická náboženství učí, je evidentní, že jsou mezi nimi nepřekonatelné rozdíly. Tím je usnadněné zjišťování, které náboženství je pravé.

5 Milan Milan | 14. května 2016 v 0:36 | Reagovat

[4]: Tady ale opravdu záleží, jak pojem proselytismus chápeme. Já osobně jsem na něj narazil jen letmo, o významu, o kterém tu mluvíš, jsem vůbec nevěděl. Nicméně pokud se podívám na Wiki, tak tam najdu toto: „Proselytismus je cílené získávání nových věřících pro nějakou náboženskou společnost změnou jejich původního náboženského přesvědčení." Podle této definice křesťanství proselytické je.  Zřejmě tento pojem bude mít vícero významů tedy ;)

V tomto se právě naše názory rozchází. Pokud člověk bude hledat pravou víru a bude se o to snažit sebeupřímněji, stále ji nebude moct najít. Pokud by křesťanství bylo jediné pravé náboženství a šlo by to nějak poznat, muselo by být z každého místa nějak přístupné. Narodím-li se v deštném pralese a hledat pravdu, mám prostě smůlu, jelikož kontakt se zbytkem světa pro mě neexistuje.

Nicméně toto není jediná překážka, vlastně tato sama o sobě je zcela zanedbatelná v porovnání s tou následující. Aby existovalo jediné pravé náboženství, musela by existovat jedna pravda, která by byla neměnná. Jenomže takto lidé nepoznávají. Přesnější by bylo říci, že nepoznáváme křesťanství samo o sobě, ale poznáváme představu o křesťanství. Tu představu kterou jsme si vybudovali na základě naší vlastní subjektivní zkušenosti, která je navíc poznamenána dalšími činiteli, kterými např. můžou být naše předešlé zkušenosti, sociální kontext, naše biologické dispozice aj. V důsledku toho nejsme schopni poznat pravé náboženství.  Poznáme pouze jakousi jeho zkreslenou verzi, kterou o všem šíříme dál a vydáváme ji za pravdu.
Ať se člověk bude snažit sebevíc, nemůže být s to překlenout to, jakým způsobem ovlivňují jeho poznání výše zmíněné činitelé. To prostě nejde, jelikož ovlivňují samotný způsob jakým uvažujeme, už jen to, že přijmeme nějaký systém logiky či racionality, děláme na základě tohoto „znečištění". Jelikož nejsme s to poznat objektivní pravdu, nemůžeme poznat pravé náboženství.

V návaznosti na to je citát z Lukáše další ukázkou etnocentrismu. Člověk může být v takových situacích, kdy ani Mojžíšovi ani jiným Prorokům nemůže věřit. Sdělení předávané těmito proroky je předávané v „řeči jedné kultury".  A jak jsem popsal výše, nemůžeme z této interpretace extrahovat objektivní pravdu.

Však spojení falešná pravda je použito v tom smyslu, že se nejedná o pravdu. To, že když někdo říká, že všechna náboženství jsou pravdivá, nutně neznamená, že on sám zná pravdu. Ten jeden člověk pouze ví, že pravda je nepoznatelná. V tvém příkladu máš ale postulát spravedlivého soudu.  Pro mě osobně neexistuje jediný důkaz, který by mi toto potvrdil, aspoň ho ještě při svém hledání nenašel.

Agnosticismus nevnímám jako hloupost. Nejsme schopni poznat pravdu, jsme ale schopni se k ní přibližovat. Nejspíše nikdy nebudeme schopni opravdu objektivně popsat realitu kolem nás, nicméně jsme schopni se k tomuto ideálu přiblížit.  Z toho plyne, že neexistuje jednoduchá dichotomie pravda/lež. Ve skutečnosti právě tyto dva extrémy neexistují a my se pohybujeme mezi nimi.  Přičemž některé pravdy jsou pro nás snadněji poznatelné než jiné. Jsme schopni říct, že míč je kulatý, ale nejsme schopni říct, co je to láska. Přesvědčení, že nejsem schopen tedy poznat pravdu, je pro mě jednou z mála pravd, kterou jsem schopen poznat. Myslím, tedy jsem.  Vím, že myslím, že poznávám svět. ale už nejsem s to říct, jestli ho poznávám správně. Stejně tak mohu poznat, že každý člověk má svou pravdu, pravda se u každého liší. To implikuje, že všichni až na jednoho nemají pravé poznání, a jelikož nejsem schopen určit, kdo je tím šťastlivcem, musím odmítnout poznání všech, včetně sebe sama.

Na poslední odstavec si dovolím neodpovědět, jelikož výše napsané je už odpovědí samo o sobě.

Děkuji za velmi zajímavý komentář, který m donutil sednout si na poměrně dlouhý čas a zamyslet se. :)

6 Astaer Astaer | E-mail | Web | 14. května 2016 v 11:24 | Reagovat

[5]: Musím se ještě vyjádřit k několika, podle mého, nesprávným názorům.

Myslel jsem si, že budeš brát definici z wikipedie. Právě tu jsem měl na mysli, když jsem psal, že pak je proselyta každý. Asi si to ne každý uvědomuje, ale i atheismus je jakési náboženství založené na negaci. Tudíž i atheisté, pokud se snaží přesvědčovat o své nevíře, jsou z definice na wikipedii proselyté.

Otázka ohledně těch, ke kterým se nedostane poznání o pravém náboženství, je už dávno vyřešená, a to přímo v samotné Bibli. Existuje totiž tzv. přirozený mravní zákon, který každý člověk může poznat pouhým rozumem. Římanům 2, 12: "Všichni totiž, kdož zhřešili bez zákona, bez zákona též zahynou; a všichni, kdož hřešili pod zákonem, podle zákona budou odsouzeni". Tudíž pro spásu z pohledu křesťanství není problém, pokud se někdo nachází úplně mimo dosah pravého náboženství. Ale na druhou stranu nemůže se tvrdit, že je pak všechno v pořádku, přece jen tohle se týká těch, kteří za celý svůj život ani nezavadili o křesťanství a kteří se co nejupříměji snaží o alespoň rozumové poznání. Ale zase - těch nejspíš bude velmi velmi málo.

Jenže neměnná pravda právě existuje. Pán Bůh je pravda (Jan 14, 6 "Ježíš mu řekl: „Já jsem cesta, pravda a život."), Jeho neměnnost vychází z toho, že je nejvýš dokonalý. Odstranit Pána Boha znamená, že nic není pravda. Ale přesto i obecně je pravda neměnná.
Co se týče křesťanství, tak pro mě je to leda takové, které hlásá katolická Církev. Dá se to prokázat, že tomu tak je, ale to by byla jiná diskuze. Podstatné je, že pokud je pravdivé to, co je v Písmu sv., tak se musí uznat, že Pán Bůh chtěl založit Církev, aby všichni mohli v Něho věřit, jak On chce. Takže je to právě ta pravá katolická Církev, která každému podává pravdivý obraz křesťanství. To, že někdo si svévolně o křesťanství vytváří vlastní představy, je čistě jeho problém. Je to naprosto nerozumné, jak asi takový člověk vypadá. Je to asi jako kdyby dotyčný všem kolem vykládal, že Měsíc je druhé Slunce. Na druhou stranu, to už se řešilo v Církvi dávno, není potřeba, aby řadový věřící znal všechno úplně do detailů, stačí určitý základ a jen postupné vzdělávání se podle individuálních možností.
Logika je v poznávání jakékoliv pravdy nezbytná, závisí na ní celá věda. Nejsem si vědom, že by existoval nějaký odlišný systém logiky než ten, který máme. Logické zákony si lidé nevymysleli, ty prostě jsou a platí a člověk je poznává. Zajímavé je, že tyto zákony jsou nezměnitelné a proto věčné. Proto, pokud se správně užívají, je jistota pravdivého poznání.

"To, že když někdo říká, že všechna náboženství jsou pravdivá, nutně neznamená, že on sám zná pravdu. Ten jeden člověk pouze ví, že pravda je nepoznatelná." - tohle je obyčejný agnosticismus, který je nanejvýš směšný, protože odporuje obyčejné přirozené logice. Pokud tvrdím, že něco s určitostí vím, znamená to, že považuji své tvrzení za pravdivé. Pravda a jistota jsou dva neoddělitelné termíny. Takže - je-li pravdivé tvrzení, že pravda je nepoznatelná, samotné tohle tvrzení je nepravdivé. Jednoduše se tím říká, jak už jsem psal, nic není pravda.
Pokud se má jednat o poctivý agnosticismus, tak musí tvrdit, že není nic pravda. Pokud ale někdo tvrdí, že některou skutečnost jsme schopni poznat úplně, jinou méně dokonale a další už jen v základních znacích, přibližuje se jen k tomu, co říká křesťanství. Není možné proniknout lidských rozumem do úplné podstaty některých věcí, jiné věci ale poznáváme pravdivě zcela.

7 Milan Milan | 14. května 2016 v 12:31 | Reagovat

[6]: To není pravda. ateismus sice neguje, nicméně nikde není dáno, že ateista bude chtít ostatní přesvědčit o své pravdě. Znám jich poměrně dost a většině z nich je jedno, kdo si v co věří.

Pravda neměnná je, jenže my nejsme schopni ji poznat.  To byl můj argument. Každý člověk poznává jinak, dokonce i každý člověk jinak přemýšlí.
Logika je všude stejná, nicméně to jak už člověk uchopí je už dost rozdílné. Jiným kulturám přijdou některé naše věci velmi nelogické a naopak.

Špatně jsem se vyjádřil. Dovolím si ten citát trochu vylepšit, aby bylo lépe vidět, co jsem jím chtěl říci. To, že když někdo říká, že všechna náboženství znají pravdu o Bohu, nutně neznamená, že on ji zná. Ten jeden člověk pouze zná pravdu o lidském poznání. Čili se jedná o dvě pravdy, z nichž každý je pro člověka jinak poznatelná.
Nicméně to jsem popsal také ve svém argumentu. Je to ten příklad  „Cogito ergo sum."

A úplně jsem opominul další věc. Ty hodně cituješ Písmo svaté, nicméně pro mě osobně neexistuje důkaz, že to co by tam bylo, jen nutně pravdivé. A už vůbec ne, že jsou pravdivé ty nejrůznější interpretace, s kterými římskokatolická církev přichází. Tohle vše je pouze založené na důvěře lidí, že jim ostatní říkají pravdu. Ale jak si mám vybrat někoho z obrovského počtu lidí, z nichž každý říká něco jiného?

8 Astaer Astaer | E-mail | Web | 15. května 2016 v 15:11 | Reagovat

[7]: Až na to, že píšu o těch atheistech, kteří se snaží přesvědčovat ostatní. Jedná se o praktický atheismus.

Vědecká logika nestojí na kultuře, takže takové zdání, že někomu něco připadá nebo nepřipadá logické, je potřeba dát stranou. Logické zákony je potřeba aplikovat na myšlení, aby bylo správné. Asi narážíš na to, že nejeden člověk používá logiku chybně. No, to je ovšem jeho problém, pokud někdo nepoužívá správné postupy, jeho tvrzení je tudíž nesprávné a není potřeba se jím jakkoliv zabývat. Ale je tu samozřejmě druhá možnost - používat tuto vědu správně a tak dojít k pravdivému tvrzení.

Ještě předtím si tedy napsal: "Myslím, tedy jsem.  Vím, že myslím, že poznávám svět. ale už nejsem s to říct, jestli ho poznávám správně." Přímo k tomu jsem se nevyjádřil. Ale jestli si za tím stojíš, pak lituji, ale jakékoliv tvoje tvrzení o poznání světa nemohu vůbec brát v úvahu. ;)
Mě by tedy zajímalo, do jaké míry podle tebe člověk zná pravdu. Sice si uvědomuješ, že lidské poznání je omezené (s tím souhlasím), ale z toho nejde tvrdit, že nejsme schopni poznat pravdu. Je to sice tak, že úplnou pravdu nikdo není schopen poznat, to je něco, co je vlastní pouze vševědoucímu Bohu. Jenže takovou celou pravdu není potřeba znát, abychom mohli i přesto tvrdit, že náš úsudek je pravidvý. Ono totiž pro začátek k pravdivému poznání postačuje, abychom věc jen v nějakém ohledu vnímali a aby tento vjem byl přiměřený dané věci. Bude to sice nedokonalá pravda, ale od tohoto poznání se pak budou odvíjet další a další vlastnosti předmětu. Myslím, že je to právě jistota, podle které nakonec můžmeme rozhodnout, že máme před sebou pravdivý úsudek o dané věci.

Co se týče Písma sv., tak z jeho povahy je zřejmé, že potřebuje nějaký výklad. Je snad pochopitelné, že správný výklad bude jen od toho, kdo k tomu dostal pověření (ŘKC). Ale co se týče pravdivosti jako celku, nevím, co si představuješ za důkaz. Hodnověrnost jednotlivých knih je dosvědčena, pocházejí od těch lidí, kterým se připisuje autorství, zachovaly se v podstatě beze změny atd. To už bylo lidí, co se snažilo odhalit domnělou nepravdivost Písma sv., ale nikomu se to nepodařilo a nakonec uznali opak - pravdivost.

9 Milan Milan | 16. května 2016 v 0:11 | Reagovat

[8]: Už jsem měl pro tebe napsanou odpověď a pak mi trklo, že takhle bychom to asi moc nevyřešili, anebo by to zabralo zbytečně moc času.

Já s tebou vlastně více či méně souhlasím. Pomocí logiky a vědeckého zkoumání jsme schopni se přiblížit pravdě. Podle mě ji tedy nemůžeme dosáhnout, ale můžeme se jí přiblížit.

Agnosticismus, aspoň v mém případě, nelze uplatit na všechno. Nicméně, myslím, že v tom bude náš zakopaný pes, nejde ho uplatnit na náboženství, protože podle mě nemáme žádné přesvědčivě pravdivé axiomy.  

„… pocházejí od těch lidí, kterým se připisuje autorství." Tady to vidím jako naši neshodu. Shrnuto v jedné otázce: Proč mají pravdu tito lidé a ne třeba Buddha? Kdybys vyrůstal v kultuře, z které vzešel buddhismus, tak bys pravděpodobně považoval nebe, peklo a očistec za pošetilost. Tyto věci vlastně vznikly je proto, protože je někdo řekl a někdo těmto lidem věřil. Kdyby to tak nebylo, tak i lidé, kteří nikdy nebyli v kontaktu s naším světem, došli by časem ke stejnému náboženství jako je křesťanství.

10 Astaer Astaer | E-mail | Web | 16. května 2016 v 22:20 | Reagovat

[9]: Nevím, jestli si to dobře pochopil. Myslel jsem to tak, že kompletní pravdu (o všem možném i nemožném, s každým nejnepatrnějším detailem) člověk nepozná. V tomhle smyslu se člověk pravdě přibližuje, ale jen té kompletní. V jistém protikladu můžu zas tvrdit, že pravdu lze poznat a ne se jí blížit. Uvedu na příkladu: tak když mám tvrzení, že 2×4=8, každý je schopen se stoprocentní jistotou poznat, že to tvrzení je pravdivé, tj. že je to pravda. Tudíž v tomhle případě, určitě ne jediném, nelze ani náznakem mluvit o nějakém přibližování se pravdě. Co s tím? ...

Nevím, jaké axiomy v náboženství máš na mysli. Ale jak jsem psal předtím, pokud bychom se bavili o náboženství, jistě bych to přinejmenším zúžil na ta monotheistická kvůli dávno zmíněnému důkazu. Nemáš na mysli dogmata? Dogma a axiom by se asi nemělo směšovat, myslím, že to neni úplně to samé.

K poslednímu odstavci - to bylo jen jedno tvrzení, které které samo o sobě ještě jistě nedosvědčuje pravdivost daného dokumentu. Musí být splněná i ta další. Jsou to kritéria pro jakýkoliv historický dokument. Nevypsal jsem to všechno, tak není divu, že s tím nesouhlasíš. Dál je potřeba vědět, že evangelisté si nevymýšleli, ale psali jen to, co slyšeli od svědků, nebo byli sami svědky těch událostí. Dalo by se ještě pokračovat, ale pokud podle předešlého jsou evangelia pravdivá, tak všechno, co jim odporuje, nemůže být pravda.
(Jen pro informaci - konkrétně buddhismus  po konfrontaci s křesťanstvím změnil své učení, Buddha jako bůh je doložen teprve až po vniku křesťanství do Indie. Takže pokud někdo takhle zásadně mění to, co chce vydávat za pravdu, tak je evidentní, že to pravdivé za žádnou cenu nebude.)

11 Milan Milan | 6. června 2016 v 21:16 | Reagovat

[10]: Tak nejspíše se shodneme, že existuje vícero „pravd". Některé jsou poznatelné relativně dobře, zejména ty které můžeme poznat smysly, a jiné můžeme poznat jen velmi těžko. Samozřejmě se s tebou nebudu přít o tom, jestli je např. koule kulatá.  Myslel jsem spíše pravdu o věcech, které nemůžeme přímo poznat zkušeností, nebo jak to lépe říct. Snad mě chápeš.

Nevyznám se v teologické terminologii, tak mě omluv. Axiomem nemyslím nic jiného, než jakési základní výroky, které se nedokazují.

Jestli je kosmologický důkaz pravdivý, tak i tak neříká nic jiného než, že existuje bůh. Nicméně neříká, jaké jsou úmysly.  

To nepopírám. Já věřím v to, že žili lidé, o kterých se píše v Bibli. Ani nepochybuji o tom, že věřili tomu, co kázali. Bezesporu jsou to velmi často moudrá a moudré příběhy. Nicméně nevěřím výrokům o Bohu. Je jedno, jestli to pojmenujeme jako dogma či axiom. Takové výroky, jakože Bůh je ve třech osobách, nebo že smyslem našeho života je dojít Božího království atp.  Na pravdu o Bohu si činí nárok spoustu náboženství a já osobně nevidím prostě důvod, proč bych měl jeden z nich upřednostňovat jen kvůli tomu, kde jsem se na rodil. Buddhismu rozumím velmi málo, takže o tom se s tebou přít nebudu A také je těžké mluvit o buddhismu jako o jednom náboženství, když existuje hned několik směrů.. Nicméně to, co říkáš, pro mě nevypovídá nic o pravdě, ale spíše o tom, že křesťanství má velký vliv.

12 retrofeeling retrofeeling | Web | 27. srpna 2016 v 20:29 | Reagovat

Přečti si Elementární formy náboženství od E. Durkheima, možná ti to dá na leccos odpověď :-)

13 Milan Milan | 27. srpna 2016 v 20:52 | Reagovat

[12]: To si určitě přečtu :) Část jsem již četl, Durkheimovi se na humanitní VŠ snad nelze vyhnout :), ale bohužel moc zatím nebyl čas dostat se k tomu, co bych chtěl číst já.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama