Pohled na svět trochu jinýma očima

Pár slov o hudbě

31. srpna 2016 v 12:54 |  Výkřiky opilého filozofa
Nedávno jsem četl článek jedné blogerky, která psala o tom, co (ne)považuje za hudbu. Blogerka se zde vyjadřovala o mmj. o rapu a remixech v tom smyslu "že to už snad ani není hudba". No, je to její názor a má na něj právo. Nicméně na věc mám trochu jiný pohled, proto jsem pocítil nutkavou grafomanskou potřebu vyjádřit svůj vlastní názor a pokusit se jím vnést trochu řádu to tohoto chaosu, anebo naopak ještě více zmatku, to už záleží na úhlu pohledu.

Ona bloggerka patrně "hudbou" myslela hudbu, která má určitých kvalit a hlavně dokáže zaujmout. Pokud mohu soudit z vlastní zkušenosti, tak takto přemýšlí až překvapivě dost lidí. Příkladem budiž klišoidní fráze typu "Techno už není hudba." Je tu ale naprosto evidentní jeden problém, ne všichni mají stejný vkus. Co je hudbou pro mě, nemusí být hudbou pro druhého. Tohle je kámen úrazu a příčina mnohých nedorozumění.


Co je hudba?


Kdyby tohle byla nějaká otřepaná úvaha popř. epizoda ze Simpsnů, kde si z tohoto klišé dělají rádi srandu, začal bych asi nějak takto: Webstrův slovník hudbu definuje jako…. Než se ale podíváme do slovníku, zkuste si odpovědět sami. Já došel k tomu, že hudba je soustava zvuků mající rytmus, kterou její autor zamýšlel jako hudbu. Takže ano, podle této definice když budete vařečkou bušit do hrnce, bude to hudba. Otázku, jak moc by taková hudba byla kvalitní, ponechme stranou. Nicméně co chci říci, přesnější by bylo, kdybychom nerozdělovali hudbu na "hudbu" a na "nehudbu", ale na dobrou a špatnou hudbu, nebo ještě přesněji na hudbu, která se nám líbí či nelíbí. "Hudba" je zkrátka obecný termín. Bylo by to podobné tomu, kdybyste řekli, že 50 odstínů šedi není kniha, protože je to brak, nicméně nehledě na to, jak moc se vám tato kniha líbí, pořád to kniha je.

Proto věřím, že s blogerkou bychom se na mnohém shodli, stačí jen abychom za slovem "hudba" viděli to samé.

Více druhů hudby


Další věc, ke které jsem se chtěl vyjádřit, je ona dehonestace oné "nehudby".

Jak jsem napsal výše, hudbu bychom měli hodnotit podle toho, jak moc nás zaujme. Hodnocení hudby např. podle její složitosti je podle mě vrcholem pozérství. Pokud jste někdy jen šáhli na elektrickou kytaru, tak jste patrně taky hráli riff ze Smoke on the Water, touto skladbou snad začínala většina kytaristů. Je až k nevíře, jak je jednoduchý a zároveň velmi dobrý. To je jen důkaz toho, že na složitosti nezáleží.

Každá hudba funguje na nějakém principu. Například základem klasiky je kompozice a práce s ní. Dobrým příkladem je třeba Bach. Zkuste si pustit jakoukoli fugu od něj a hned budete vědět, co mám na mysli. Jenomže zkuste si na takovou hudbu zatancovat. Pokud se chcete posadit do křesla a zarelaxovat, je klasika (a spoustu jiných žánrů) ideální hudba. Ale co když prostě chcete "zapařit"?

Krásná totiž může být nejen melodie, ale krásný může být i rytmus či design zvuku, to jsou zase další možné principy. Těmito dvěma směry se dost ubírá mainstream poslední doby. To je to "tuc tuc" a zvuky, které připomínají cirkulárku. Popř. pokud znáte dubstep, tak ten je velmi dobrou ukázkou tohoto. Tím se plynule dostáváme k elektronické hudbě. Zatímco dříve lidé znali jen "klasické nástroje", dnes nám počítače otevřely obrovské moře možností jak pracovat se zvukem. Nejsme už jen omezeni na melodii samotnou, ale můžeme přímo měnit "tvar zvuku" jako takového. Elektronickou hudbu nevnímám jako něco, co není hudba, protože neznám hudební nástroj, z kterého pochází, ale vnímám ji jako novou možnost, jak tvořit novou krásnou hudbu. Bohužel v dnešním mainstreamu nedokáží plně využít těchto nových možností, a tak často někdo stráví pár minut za počítačem a vzniknou z toho skladby typu Animals od Garrixe.

Dovolím si tady malou odbočku a přihřeji si vlastní polévku. Většina lidí si totiž pod elektronickou hudbu představí ono neskutečně redukcionistické "tuc tuc". Nicméně ne všechny styly elektronické hudby jsou taneční, existují i ryze poslechové, o těch už ale lidé používající pojem "tuc tuc" většinou nevědí, přitom jde o nádhernou hudbu. Příkladem budiž jeden švédský producent, kterého považuji za jednoho z nejlepších zvukových designerů, které jsem kdy slyšel. Jestli máte chuť, zkuste se schválně zaposlouchat do této "novodobé symfonie" a třeba se mnou budete souhlasit v tom, jak elektronická hudba otevírá nové možnosti.


Ale zpátky k tématu. Řečeno poněkud eufemističtěji, pokud se skladba nese v duchu minimalismu, pokud je to to "tuc tuc", anebo je to jen směsice "divných zvuků", neznamená to, že je to špatná hudba. Pokud obsahuje nějakou myšlenku, tak v tom nevidím žádný problém, je to jen otázka vkusu.

Oněmi druhy hudby nejsou jen "melodičnost" a "složitost", ale i "rytmičnost", "design zvuku", "myšlenkové sdělení" aj. Zdá se mi ale, že dost lidí žije pouze v "složitosti" či "melodičnosti" a co víc, jsou odkojeni jedním určitým stylem (či styly) a nejsou ochotni se otevřít novým způsobům, jak dělat hudbu. To je zvláště patrné u elektroniky. Spoustu lidí v sobě k ní má odpor, který se zakládá na iracionálních přesvědčeních. Někomu se např. jen líbí jen "klasické nástroje", ale věřte tomu nebo ne, za sto let i počítač bude jistým "klasickým nástrojem". Je v pořádku, když se někomu prostě elektronika elíbí, ale přijde mi jako blbost, když ji někdo haní jen proto, proto že "když to dělá počítač, tak to není hudba" atp.

Ještě závěrem. Co tedy ten rap a remixy? Je to jasné, stačí se podívat na účel rapu a remixů. Rap, minimálně ve svých počátcích, sloužil ke sdělení nějaké myšlenky. Proto také rap není o hudbě, ale je o slovech. Není důležité mít co sofistikovanou kompozici, důležité je napsat dobrý text. Pokud jde o remixy, tak to je skvělý způsob jak skladbu ozvláštnit, vnést do ní něco jiného. Bohužel na internetu je přehršel špatných remixů, kdekdo dnes dělá "dubstep remix", nicméně těch dobrých je tu také dost.

Pokud jste se pročetli až sem, tak vám gratuluji, jste nejspíše jedním z nejvíce odolných čtenářů na Blog.cz, protože když jsem po sobě článek četl a editoval ho, tak jsem si říkal, že ho snad ani nezveřejním, přišel mi spíš jen jako guláš různých úvah. Ale hudbu mám opravdu hodně rád, trávím s ní hodně času, a tak nějak mám dost myšlenek, co bych chtěl říct. Snad se mi ty myšlenky povedlo aspoň trochu utřídit a nezpůsobit vám moc velkou psychickou újmu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 1. září 2016 v 20:50 | Reagovat

S hudbou trávím taky hodně času - jinak dobře, že jsi ten článek zveřejnil, moc pěkný guláš úvah, jak říkáš - tehe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama