Pohled na svět trochu jinýma očima

Září 2016

Lentilkový argument

29. září 2016 v 17:48 Komentáře
Nejen internetem se teď šíří argument, který se na první pohled jeví jako geniálně přesný a vůbec všespásný. První znění, které jsem slyšel je takovéto: Budete-li mít hrst lentilek a budete vědět, že určité, byť maličké. procento z nich je otrávené, dáte ji pak svému dítěti? Trumpův syn řekl téměř totožné přirovnání, akorát místo lentilek použil Skitlles pak se objevila parafráze s jablky aj.


Tento argument se jeví jako velmi silný, skoro až neprůstřelný, a to díky tomu, že onen "Syrian refugee problem" redukuje na něco tak prostého, jako je právě otázka s lentilkami. Všichni rozumí tomu, že když mají hrst lentilek a pár z nich jsou otrávené, pak je šílenství pokoušet štěstí a sníst náhodně vybranou lentilku. Problém s migrací je ale naopak neskutečně komplexní a složitý a troufnu si říci, že většina lidí (včetně mě) mu plně nerozumí, protože ho většinou ani celý nezná. V tom tkví ona neprůstřelnost, toto přirovnání redukuje něco velmi složitého na něco jasného jako facka.

Takováto přirovnání mohou posloužit jako dobrá ilustrace problému, nikoliv však pokud je použjete takhle. Jak jsem napsal výše, je to redukování složitosti. Pokud něco redukujete, musíte se mít dost na pozoru, abyste to nepřehnali, jinak skončíte s něčím dosti vágním jako v tomto případě, kdy člověk byl zredukován na lentilku. Ti kdo souhlasí s tímto "řešením" úplně zapomínají na minimálně jednu věc. Člověk NENÍ lentilka. Hodnota lentilky možná ani ne koruna, ale jaká je hodnota lidského života? Lentilku s klidem na duši vyhodím, aniž by mě to nijak trápilo, ale mohu zanevřít nad lidským životem? Pokud tedy mám hrst lentilek a mám podezření na to, že je nějaká otrávená, není problém vyhodit všechny lentilky. Mám-li ale skupinu lidí a mám informace o tom, že někteří z nich jsou "otrávení", nemůžu odsoudit všechny, protože bych pohřbil i životy nevinných lidí.

Pokud bychom tedy chtěli zůstat u analogie s lentilkami, řešením by bylo vzít lentilky na chemickou analýzu a určit, které jsou zdravé a které nikoliv, protože si nemůžeme dovolit pozbýt ani jednu lentilku. Ano, u lidí tohle je mnohem více problematické, nicméně to neznamená, že bychom na to měli rezignovat a neměli bychom se o to neměli snažit.

Toto přirovnání tedy není nic jiného než jen ukázka toho, jak lidé tíhnou k jednoduchým řešením, protože těm složitým (které jsou ale většinou správná) nerozumí. Závěrem si dovolím jedno zamyšlení. Pokud vám 165 lentilek a řeknu vám, že jedna je otrávená, dáte tyto lentilky svému dítěti? Určitě ne a to i přestože, že pravděpodobnost, že byste snědli otrávenou lentilku, je jen 1:164. A teď další otázka. Doporučili byste svému dítěti jezdit autem i přestože čistě statisticky je šance, že umře při autonehodě, 1:164? (takováto pravděpodobnost mi vyšla, když jsem z ohlednil naději na dožití a úmrtnost při autonehodách v ČR za rok 2015. Přitom pokud se podíváte, jaký je poměr muslimských teroristů vůči všem teroristů, tak zjistíte, že je větší o dost větší šance, že umřete v autě či že vás zabije rakovina, než že za celý svůj život potkáte aspoň jednoho teroristu.


Pohádka pro otrlé

8. září 2016 v 1:50 Povídky
Žila byla jedna holčička, která pocházela z chudé rodiny, a tak stále nosila jen jedno oblečení, kvůli čemuž si získala přiléhavou přezdívku "Černá karkulka". Zprvu ji velmi trápilo, že ji lidé nazývají takto dementně, ale protože Karkulka byla nihilistka, tak jí to nakonec bylo jedno.
Jednoho dne za ní přišla maminka s prosbou, jestli by nemohla odnést košík s bábovkou babičce, která stůně. Karkulka nejdříve namítala, že babička už stejně umře a je tedy zbytečné se tahat takovou dálku s bábovkou, když ani není jisté, zdali se babička dožije Karkulky příchodu. Nicméně maminka, neb neměla příliš racionálních argumentů, sáhla po své rodičovské autoritativní převaze a jako správná starostlivá matka, vyslala svou dceru na dlouhou nebezpečnou cestu temným lesem s radou, ať se nezastavuje a s nikým se nebaví. I šla malá chuděra.
Hlavou se ji honily nejrůznější myšlenky o marnosti života a o absurditě světa. Když tu ji z hlubokého zamyšlení cosi vyrušilo. Spatřila totiž na cestě před sebou vlka. Ihned jí bylo divné, že je tu sám, vlci přeci žijí ve smečkách. Jelikož ale byla nejen nihilistka, ale i existencialistka, nepřekvapila ji další z mnoha absurdit každodenního života. Během jejího myšlenkového pochodu vlk doběhl k ní.
"Jak se jmenuješ, dítě milé?" Oslovil vlk vlídným hlasem holčičku.
"Copa záleží nějak zvlášť na jménu?" Odbyla ho.
"Máš pravdu, nezáleží. Nějak ti ale říkat musím. Vidím, že máš na sobě ošklivý černý čepeček, budu ti tedy říkat Černá Karkulka", usmál se vlk.
"Proboha". Obrátila oči v sloup.
"A jaký je cíl tvé cesty, Karkulko?"
"Na konci každé cesty je smrt a prázdnota, to jest má cesta, a pokud jsi náhodou myslel jen, kam teď zrovna jdu, tak to ti neřeknu, nebuď pošetilý."
"Hm," zamyslel se vlk. "Maminka tě dobře vychovala, jen tě tedy mohla lépe oblékat."
"Maminka? Ta megera?" Neudržela se dívka. "Ta osoba, jejímž nejlepším činem vůči bylo to, že mě vyplivla z lůna svého a já tak již nemusela snášet její hnilobný zápach. Ta žena, ta otrokyně svých emocí a hormonů, upekla bábovku, bůhví jaký mizerný recept použila, vsadila bych na Hrušku, dala mi ji do košíku a hnala mě ven za babičkou mou."
"Chápu, to zní příšerně." Ironicky přitakal vlk.
"Nejsi hloupý, vlku," nepostřehla Karkulka ironii, "byť máš malý mozek, inteligencí dalece přesahuješ mou matku."
"Jsem chytrý vlk."
"Ne, jen mám blbou matku. A vůbec, jdi pryč, nevtírej se." Karkulka se zamračila a nebojácným krokem udělala velký oblouk kolem vlka a vydala se k babičce.

Vlk zatím nelenil, využil své výhody nad slabým člověkem a rychle doběhl za babičkou. Dlouho se nerozmýšlel a zaťukal na dveře.
"Koho to sem čerti nesou.." Ozvalo se z chatrče. ¨
"Karkulku, babičko," chatrně vlk imitoval Karkulčin hlas.
Chvíli se nic neozývalo, až už pojal vlk myšlenky, že babička se přeci jen Karkulky příchodu nedožije. Ale pak babička přeci jen odpověděla: "Karkulko, ty starej kuřáku, málem jsem zapomněla, že máš tak hrozný hlas, pojď dál." Dořekla babička a otevřela dveře.
Vlk vmžiku vyskočil po babičce a sežral ji. Poté si vzal její noční košili a brýle a zachumlal se do peřin. Karkulka dorazila za pár minut.
"Babičko, tady Karkulka," zaťukala a ohlásila se.
"Jen vstup dál, je odemčeno, "odpověděl vlk.
"Měla by sis zamykat, babi, potuluje se tu kdejaká havěť, zrovna cestou jsem sem potkala jednoho oplzlého dementa."
"Ale nepovídej, nesmíš dát na první dojem, určitě to byl dobrý vlk."
"Ne, nebyl. Vlk je vlk a vlk je zvíře a zvířata nejsou dobrá nebo špatná, nemají tak vyspělé kognitivní funkce, aby mohla rozlišit dobro a zlo. Může být vlk dobrý, když si neuvědomuje existenci dobra? Zvíře je zvíře a zvíře je dementní."
"Ty seš taková blbá kráva, Karkulko," nedokázal se už vlk ovládnout.
"Já vím, vlku, že jsi to ty, proto mě ani nepřekvapilo, že jsi věděl, že jsem potkala vlka, aniž bych ti to řekla." Odpověděla Karkulka se stoickým klidem v hlase.
"Tak pak jistě víš, co tě teď čeká."
"Vím to už od té doby, co jsem se v lese tak hloupě prořekla."
"A ty se nebojíš smrti?"
Karkulka už už chtěla odpovědět, ale vlkovi došlo, že na další pseudofilosofické kecy nemá nervy, a tak ji sežral dříve, než stihla cokoli říci. Na vlka to bylo už moc, zmohla ho únava. Položil se tedy na postel a vmžiku usnul.


Zanedlouho šel kolem myslivec. Všiml si toho hrozného chrápání, a byť věděl, že babička chrápe neméně tak hrozně, rozpoznal, že nejde o její chrapání. Nahlédl tedy koutkem oka přes okno do světnice, a co neviděl. Neváhal ani chviličku a vtrhl do chatrče s nožem v ruce. Rozpáral vlkovi břicho, z kterého záhy vyskočila Karkulka a po ní i Babička.
"Zvláštní, " podivil se myslivec, "myslel jsem, že vlk dříve rozkousá svá sousta, než je polkne."
"Tak proč jsi mu rozpáral břicho, ty hlupáku?" Obořila se do něj Karkulka.
"Zapomněla jsi, že jsem myslivec? Když střílím, vždy trefím něco jiného než svůj cíl, nezbylo mi tedy nic jiného, než vzít nůž a náhoda pak vedla čepel ke břichu." Odpověděl myslivec.
"A co teď uděláme s vlkem?" Ptala se dál Karkulka.
"Zašijte mu do břicha tu bábovku," ujala se slova babička, "ta je určitě tak hnusná, že se vlk po ní posere a už ho nikdy nenapadne pošmáknout si na nás."
Myslivec neváhal a udělal to, co mu babička řekla. Pak se všichni schovali a čekali. Čekali však marně, bábovka podle Hrušky bylo zřejmě opravdu svinstvo, takže se vlk už nikdy neprobudil.