Pohled na svět trochu jinýma očima

Pohádka pro otrlé

8. září 2016 v 1:50 |  Povídky
Žila byla jedna holčička, která pocházela z chudé rodiny, a tak stále nosila jen jedno oblečení, kvůli čemuž si získala přiléhavou přezdívku "Černá karkulka". Zprvu ji velmi trápilo, že ji lidé nazývají takto dementně, ale protože Karkulka byla nihilistka, tak jí to nakonec bylo jedno.
Jednoho dne za ní přišla maminka s prosbou, jestli by nemohla odnést košík s bábovkou babičce, která stůně. Karkulka nejdříve namítala, že babička už stejně umře a je tedy zbytečné se tahat takovou dálku s bábovkou, když ani není jisté, zdali se babička dožije Karkulky příchodu. Nicméně maminka, neb neměla příliš racionálních argumentů, sáhla po své rodičovské autoritativní převaze a jako správná starostlivá matka, vyslala svou dceru na dlouhou nebezpečnou cestu temným lesem s radou, ať se nezastavuje a s nikým se nebaví. I šla malá chuděra.
Hlavou se ji honily nejrůznější myšlenky o marnosti života a o absurditě světa. Když tu ji z hlubokého zamyšlení cosi vyrušilo. Spatřila totiž na cestě před sebou vlka. Ihned jí bylo divné, že je tu sám, vlci přeci žijí ve smečkách. Jelikož ale byla nejen nihilistka, ale i existencialistka, nepřekvapila ji další z mnoha absurdit každodenního života. Během jejího myšlenkového pochodu vlk doběhl k ní.
"Jak se jmenuješ, dítě milé?" Oslovil vlk vlídným hlasem holčičku.
"Copa záleží nějak zvlášť na jménu?" Odbyla ho.
"Máš pravdu, nezáleží. Nějak ti ale říkat musím. Vidím, že máš na sobě ošklivý černý čepeček, budu ti tedy říkat Černá Karkulka", usmál se vlk.
"Proboha". Obrátila oči v sloup.
"A jaký je cíl tvé cesty, Karkulko?"
"Na konci každé cesty je smrt a prázdnota, to jest má cesta, a pokud jsi náhodou myslel jen, kam teď zrovna jdu, tak to ti neřeknu, nebuď pošetilý."
"Hm," zamyslel se vlk. "Maminka tě dobře vychovala, jen tě tedy mohla lépe oblékat."
"Maminka? Ta megera?" Neudržela se dívka. "Ta osoba, jejímž nejlepším činem vůči bylo to, že mě vyplivla z lůna svého a já tak již nemusela snášet její hnilobný zápach. Ta žena, ta otrokyně svých emocí a hormonů, upekla bábovku, bůhví jaký mizerný recept použila, vsadila bych na Hrušku, dala mi ji do košíku a hnala mě ven za babičkou mou."
"Chápu, to zní příšerně." Ironicky přitakal vlk.
"Nejsi hloupý, vlku," nepostřehla Karkulka ironii, "byť máš malý mozek, inteligencí dalece přesahuješ mou matku."
"Jsem chytrý vlk."
"Ne, jen mám blbou matku. A vůbec, jdi pryč, nevtírej se." Karkulka se zamračila a nebojácným krokem udělala velký oblouk kolem vlka a vydala se k babičce.

Vlk zatím nelenil, využil své výhody nad slabým člověkem a rychle doběhl za babičkou. Dlouho se nerozmýšlel a zaťukal na dveře.
"Koho to sem čerti nesou.." Ozvalo se z chatrče. ¨
"Karkulku, babičko," chatrně vlk imitoval Karkulčin hlas.
Chvíli se nic neozývalo, až už pojal vlk myšlenky, že babička se přeci jen Karkulky příchodu nedožije. Ale pak babička přeci jen odpověděla: "Karkulko, ty starej kuřáku, málem jsem zapomněla, že máš tak hrozný hlas, pojď dál." Dořekla babička a otevřela dveře.
Vlk vmžiku vyskočil po babičce a sežral ji. Poté si vzal její noční košili a brýle a zachumlal se do peřin. Karkulka dorazila za pár minut.
"Babičko, tady Karkulka," zaťukala a ohlásila se.
"Jen vstup dál, je odemčeno, "odpověděl vlk.
"Měla by sis zamykat, babi, potuluje se tu kdejaká havěť, zrovna cestou jsem sem potkala jednoho oplzlého dementa."
"Ale nepovídej, nesmíš dát na první dojem, určitě to byl dobrý vlk."
"Ne, nebyl. Vlk je vlk a vlk je zvíře a zvířata nejsou dobrá nebo špatná, nemají tak vyspělé kognitivní funkce, aby mohla rozlišit dobro a zlo. Může být vlk dobrý, když si neuvědomuje existenci dobra? Zvíře je zvíře a zvíře je dementní."
"Ty seš taková blbá kráva, Karkulko," nedokázal se už vlk ovládnout.
"Já vím, vlku, že jsi to ty, proto mě ani nepřekvapilo, že jsi věděl, že jsem potkala vlka, aniž bych ti to řekla." Odpověděla Karkulka se stoickým klidem v hlase.
"Tak pak jistě víš, co tě teď čeká."
"Vím to už od té doby, co jsem se v lese tak hloupě prořekla."
"A ty se nebojíš smrti?"
Karkulka už už chtěla odpovědět, ale vlkovi došlo, že na další pseudofilosofické kecy nemá nervy, a tak ji sežral dříve, než stihla cokoli říci. Na vlka to bylo už moc, zmohla ho únava. Položil se tedy na postel a vmžiku usnul.


Zanedlouho šel kolem myslivec. Všiml si toho hrozného chrápání, a byť věděl, že babička chrápe neméně tak hrozně, rozpoznal, že nejde o její chrapání. Nahlédl tedy koutkem oka přes okno do světnice, a co neviděl. Neváhal ani chviličku a vtrhl do chatrče s nožem v ruce. Rozpáral vlkovi břicho, z kterého záhy vyskočila Karkulka a po ní i Babička.
"Zvláštní, " podivil se myslivec, "myslel jsem, že vlk dříve rozkousá svá sousta, než je polkne."
"Tak proč jsi mu rozpáral břicho, ty hlupáku?" Obořila se do něj Karkulka.
"Zapomněla jsi, že jsem myslivec? Když střílím, vždy trefím něco jiného než svůj cíl, nezbylo mi tedy nic jiného, než vzít nůž a náhoda pak vedla čepel ke břichu." Odpověděl myslivec.
"A co teď uděláme s vlkem?" Ptala se dál Karkulka.
"Zašijte mu do břicha tu bábovku," ujala se slova babička, "ta je určitě tak hnusná, že se vlk po ní posere a už ho nikdy nenapadne pošmáknout si na nás."
Myslivec neváhal a udělal to, co mu babička řekla. Pak se všichni schovali a čekali. Čekali však marně, bábovka podle Hrušky bylo zřejmě opravdu svinstvo, takže se vlk už nikdy neprobudil.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. září 2016 v 23:06 | Reagovat

Zamotala jsem se u Zvláštní, podivil se vlk. Já myslela, že myslivec...:-)

2 Milan Milan | 14. září 2016 v 23:07 | Reagovat

[1]: Opraveno, díky :-)

3 Sabča Sabča | Web | 19. září 2016 v 21:16 | Reagovat

pěkný blog, příjmi pozvání na můj

4 Melkora Melkora | Web | 29. září 2016 v 21:49 | Reagovat

Ta bábovka podle Hrušky mě rozesmála.

5 patrik-vlk patrik-vlk | 12. června 2017 v 14:47 | Reagovat

No, tak to je síla!

Líbí se mi to, ačkoliv jsou tam i nějaké ty hrubosti, pro pohádky nezvyklé. Ale viděl jsem už mnoho pohádek zpracovaných jako horrory, takže jsem předem očkovaný (anebo, sledujíc bedlivě politické dění na domácí kocourkovské scéně, už na ledacos zvyklý - ta megera maminka mi připomíná docela realisticky některé dobře placené politiky, které možnost přímého referenda děsí ve spánku a možnost jejich okamžitého odvolání z vůle občanů a jejich případné zařazení do pracovního procesu s údajnou pomocí Úřadu práce, kde by byli stejně bezmocní jako ti stále řešení "nepřizpůsobiví" a stejně tak neradi pracující ! - možnost pro ně zásadně nepřípustná - pravděpodobně i pro to, že nic jiného než rozbroje a svinstvo, na rozdíl od těch nezaměstnaných - kteří řeší jen své fatální životní problémy, ani neumí !).

Takové parafráze pohádek, byť jen ústně a slušně, jsem vyprávěl kdysi ještě za totalitního bolševismu dětem (ale také se hemžily moderními náklaďáky naloženými skupinou dobře magickými nástroji vyzbrojených hrdinů, vydavších se na cestu za osvobozením království od ukrutného a despotického draka); pak jsem se rozhodl napsat i takovou pohádku ve formě povídky pro svou malou roztomilou neteř, ale kolem mě se děje denně tolik věcí, že jsem své celoživotní dílo doposud nedokončil a z neteřinky je dnes už vysokoškolačka, budoucí paní učitelka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama