Pohled na svět trochu jinýma očima

Falešný boj o pravdu

19. listopadu 2016 v 0:22 | Milan M. |  Výkřiky opilého filozofa
Společnost se rozděluje... to slýchávám poměrně často a co hůř, bohužel se setkávám i s důsledky této polarizace v každodenním životě. Najednou na místech, kde všem byla politika ukradená, se rozlišuje, kdo fandí Zemanovi a kdo je proti němu, kdo je proti uprchlíkům a kdo je pro. Běda, jakmile potkáte někoho, kdo má odlišný názor. Takže ve výsledku vnímáte jako "nepřítele" i lidi, s kterými byste za jiných okolností vycházeli velmi dobře. Můžete mít společné koníčky, stejný smysl pro humor, ale protože se neshodnete v politice...
Téma, kterému se chci v tomto zamyšlení věnovat, s tímto velice úzce souvisí. Hlavní myšlenka, kterou zde budu prezentovat, je velice jednoduchá. Je tak jednoduchá, že když ji někomu řeknete, tak vám nejspíše odvětí něčím jako "A na to jsi přišel sám?" nebo "A kvůli tomu studuješ VŠ?". Nedivím se tomu, problém nespočívá v tom tuto tezi pochopit, ale v něčem jiném. Totiž troufnu si říci, že téměř nikdo si ji neuvědomí sám, a když tak se z ní stejně málokdy poučí.

No nic, nebudu vás napínat. Možná po takovém úvodu čekáte, že přijdu s něčím velkým, ale v tom případě vás zklamu. Hlavní tezí této úvahy je to, že je pro člověka přirozené rozlišovat a třídit své okolí do dvou skupin, tj. do "nás" a "je". Většinou si takhle počínáme implicitně. Když totiž říkáme, kdo jsou naši přátelé, zároveň říkáme, kdo naši přátelé nejsou - to jsou ti "oni". Tento princip můžeme uplatnit vždy, ať už jde o to, kdo je Čech a kdo není, kdo je věřící a nevěřící, či kdo volí Zemana a kdo ho nevolí.
Ano, tohle není žádná nová myšlenka, vlastně je docela banální. Nicméně pokud se podíváte, jaké toto rozdělování má důsledky na vaše chování, její význam se značně zvětší.

Vždycky "my" jsme ti dobří, jsme ztělesněný ideál. A pak jsou tu "oni", to jsou dost často ti lidé, kteří jsou na opačném pólu, oni jsou ti, co vůbec nic nechápou. Vezměme si jeden aktuální příklad, a sice tzv. pražskou kavárnu. Pražská kavárna totiž de facto neexistuje, nebo minimálně existuje jako sebenaplňující se proroctví. Proč? Je to jednoduché, existuje určitá skupina lidí, která pociťuje silnou touhu po tom identifikovat se na základě vymezení se vůči někomu. Ten někdo, proti komu se chce vymezit, musí být zlý, musí to být někdo, kým se za žádnou cenu nechceme stát, hlavně to ten někdo vůbec neví, jak se věci mají. A je celkem jedno, jestli takoví lidé opravdu existují nebo ne, to je do jisté míry irelevantní. Ale je tu problém, znáte někoho, kdo by takový opravdu byl? Pravděpodobně ne, nikdo totiž není tak zlý, všichni to, co děláme, myslíme dobře, pouze se na věci díváme jinak, vidíme je z jiného úhlu pohledu. Proto je zde důležité, že "oni" jsou nám velice vzdálení, jsou tak vzdálení, že je skoro vůbec neznáme. Jenomže my je potřebujeme znát, když o nich máme mluvit.
Zde přicházejí na řadu předsudky. Předsudky mají opravdu velkou sílu. Díky nim si myslíme, že "je", tj. "oni", opravdu známe. Kdo je to ta pražská kavárna? No jsou to lidé, kteří jsou placeni americkou ambasádou, nebo jsou to lidé, kteří uvěřili americké propagandě. Tohle jsou ukázkové příklady. Ale toto se netýká jen pražské kavárny, to jsou i předsudky typu "Pražáci neumí řídit". Tyto mylné s informace rychle přijmeme za pravdivé a díky tomu získáme pocit, že naše protivníky dobře známe, což nás jen upevní v našem přesvědčení, že jsou to skuteční darebáci.
Lidé, kteří se zase vymezují vůči Zemanovi, se toho také chytli a nyní se část z nich hrdě hlásí k lumpenkavárně. Ale té se to týká také. Kdo jsou totiž ti konvičkovci, okamurovci aj.? Ale zkuste si schválně všimnout, která z těchto dvou skupin víc používá označení svého imaginárního nepřítele, a pak posuďte sami, co to o ní vypovídá.

No a teď si vemte, že žijete v takové bublině - jakože v ní skutečně žijete, protože tam žijeme všichni - a najednou potkáte někoho z "oněch". Pokud se ten dotyčná zachová špatně, je to jen potvrzení našich předsudků. Jestliže se ale zachová dobře, tak to přeci ještě nic neznamená. Patrně to byla jen náhoda, anebo, co je ještě víc pravděpodobnější, nejspíše na nás jen hraje divadlo a má nějaké skryté postranní úmysly. Takovéto uvažování se v určité míře týká nás všech. Je ale dosti smutné, když druhého a priori odsoudíme na základě těchto předsudků, aniž bychom se aspoň na jeden okamžik zkusili připustit, jestli on taky náhodou nemůže mít pravdu.
Tohle je podle mě jeden z velkých problémů dnešní doby. Lidé by se kolikrát měli rádi, vycházeli by spolu dobře, ale na základě hloupých předsudků si sami mezi sebou vykopávají propast. Tak je třeba možné, že jsem se bavil s jedním člověkem a ten mi říkal, že určitě podporuji halal stravu, protože jsem přeci sluníčkář. Jaké to pro něj bylo překvapení, když se dozvěděl, že opak je pravdou.
Ještě se na chvilku vrátím k oné pražské kavárně. Z výše uvedeného je asi zřejmé, ke komu se spíše budu hlásit. Nicméně byl bych rád, kdyby tomu tak nebylo. To, že se lidé sami označují za pražskou kavárnu a lumpenkavárnu, je pro mě do jisté míry dost nešťastné. Pražská kavárna existovala jen v myslích Ovčáčka, Doležala, Konvičky aj., ale když se k ní lidé začnou hlásit, tak začne existovat už i doopravdy. Tím je ale akorát posílena distance mezi "nás" a "je", protože protipól "oni" se stal z určitého úhlu pohledu hmotným, reálným. Tudíž ve výsledku rozpolcenost společnosti se ještě zvětšuje.

No a co je ten falešný boj o pravdu? Když se sejdou dva, každý z druhé strany barigády a začou debatovat. Typická situace, když na sebe narazí "zemanovec" a "lumpenkavárník". Jeden začne tvrdit, že Miloš je nejlepší prezident, jakého jsme kdy měli, zatímco druhý bude prosazovat naprostý opak. Jenomže je úplně jedno, jak moc racionální argumenty oba dva vznáší, ani jeden se nepoučí. Ani jeden z nich (v tomto modelovém případě, ale podle mě dost často to tak je i ve skutečnosti) nechce debatou dojít k nějaké pravdě. Nechce pomocí racionálního uvažování zjistit "jak se věci ve skutečnosti mají", chce pouze prosadit tu svou pravdu, stůj co stůj. Můžete donekonečna říkat, že Zeman není nejlepší prezident, protože nerespektuje zákony, chová se jako hulvát, lže, kloní se k Putinovi... To vše je úplně jedno, protože ten druhý se nikdy své pravdy nezvdá, jelikož se drží svého přesvědčení a svých příspěvků jako klíště.
V tomto případě je podle mého názoru jasné, kdo má pravdu. Nicméněj je pravdou, že i onen "lumpenkavárník" dost často přistupuje věci stejným stylem. Nesnaží se pochopit toho druhého, dělá si z něj srandu místo toho, aby bral jeho názory vážně.

Pokud jste se dočeti až sem, tak vám děkuji za váš čas. A děkuji vám ještě více, pokud já patřím do vašich "oni" a dali jste mi šanci vyjádřit svůj názor a zkusili jste se nad ním zamyslet.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama