Pohled na svět trochu jinýma očima

Realita existuje, ale je iluzorní

12. června 2017 v 11:58 |  Výkřiky opilého filozofa
Ve svém článku Realita neexistuje jsem psal o tom, že to, co vnímáme jako realitu, rozhodně realitou není. To jak na svět nazíráme, to co vnímáme jako (ne)normální, jak skrze smysly vnímáme naše okolí... jinak řečeno náš každodenní život je to, co považujeme za realitu, přitom právě to je velmi subjektivní. Jednoduchý příklad: Řekněme, že existuje tvor, který vidí černobíle. Kdo pak vidí reálný svět, ten kdo ho vidí černobíle, anebo ten kdo ho vidí barevně? Pochopitelně ani jeden, obě reality jsou stejně reálné a stejně tak nereálné, protože to, jak se na ni díváme, už ji samo o sobě značně deformuje. U barev se ještě dá říci, že ten, kdo vidí více barev, vidí svět reálněji, ale co pak u abstraktních pojmů? Copak můžete vidět svobodu, důstojnost atd.?

Modrá a růžová


Tentokrát se zaměříme na dekonstrukci naší reality a normálnosti jako takové. Začněme tím, že lidé si vytváří své představy o světě. Když se narodíte do nějaké společnosti, všichni vám budou říkat, co je správné a co není. Správné je, když kluci nosí modré oblečky a holčičky růžové, špatné naopak je, když držíme nůž a vidličku jinak, než ostatní považují za ideální. Takto bychom mohli pokračovat neskonale dlouho. Jelikož neznáme nic jiného, právě tohle se nám zdá normální, tohle tvoří naší realitu.

Volil jsem schválně takové případy, u kterých je jasná jejich absurdita. Jaký existuje vztah mezi tím, co máte mezi nohama, a barvou vašeho oblečení? Jakým způsobem penis u mužů ovlivňuje to, zdali by měli nosit růžovou, nebo modrou? Samozřejmě že nijak, celá ta hra na to, kdo má nosit kterou barvu, je smyšlená. Potvrdí nám to např. skutečnost, že různé společnosti za smuteční a slavnostní barvy považují mnohdy jiné než my. Kupř. v Indii bílá symbolizuje smrt, což je pro nás něco nepředstavitelného. Celé je to o tom, že jsme prostě jen zvyklí na to, že holčičky mají růžové šatičky. Jelikož to tak dělají ostatní, děláme to i my.

U barev je to ještě pochopitelné, ale co když vám řeknu, že to, že do místnosti se má chodit jen dveřma, je iluze? Skutečně, proč bychom nemohli chodit oknem? Samozřejmě trochu přeháním, ale zkuste se nad tím zamyslet. V mnohých situacích by to bylo opravdu lepší, např. když máte okno do ulice, kde je zastávka autobusu, kterým potřebujete jet, zatímco dveře do baráku máte orientované úplně jinam. Takovým jednoduchým vyskočením z okna byste si mohli ušetřit minutu chůze a ti, co každý den stejně jako já utíkají za tramvají nebo autobusem tuhle minutu můžou víc než ocenit.

Je to nadsázka, nicméně pravdou je, že neexistují žádné přírodní zákony, jež by říkaly, jakým způsobem se má vstupovat do místnosti. V prvních summerských městech, aspoň dle archeologických vykopávek, se chodilo do domů stropem. Zatímco nám to přijde při nejmenším divné, tamnějším obyvatelům to přišlo určitě zcela normální. A stejně tak by to bylo ve městech, kde by opravdu žádné dveře neexistovaly a všichni by ke vstupu do domu používali okna (jak komická představa), všem by to přišlo naprosto normální, stejně tak normální jako naše představa o dveřích. Neexistuje tedy jedna "objektivní normalita", vždycky jde jen o to, na co jsme zvyklí.

Alkohol


A tak je to s celou řadou věcí, kolikrát si ani neuvědomujeme, kolik jich děláme jen proto, že je dělají ostatní, jen protože jsme na ně zvyklí.

Pro mě osobně takovou záležitostí je alkohol. Žijeme ve společnosti, kde národním nápojem je pivo. Chlap není chlap, když nepije pivo. Když někdo umře, narodí se, když slavíme výročí anebo se s někým rozejdeme, vždy je potřeba to zapít. Někdo si dá skleničku, jiní se opijí do němoty. Jsou to sice všechno stereotypy, bezpochyby ale sedí na velkou část nejen české populace. A přitom, co je na alkoholu tak skvělého? Kde je napsáno, že významné události se musí stvrdit alkoholem?

Představte si, že byste šli na večírek do vyšší společnosti a do skleničky na červené víno byste si nalili mléko. Všichni by se vám vysmáli. Ale existuje nějaký důvod, proč bychom do skleniček na červené víno nemohlí lít mléko? A tím nemyslím důvody typu "protože se to tak dělá". Samozřejmě že ne.

A stejně tak samotné pití alkoholu je jen do velké míry arbitrární zvyklost. Spousta lidí si tak libuje v alkoholu, který zastírá úsudek, způsobuje zhoršenou orientaci v prostoru, chováte se po něm mnohdy jako blbec a ještě k tomu ráno je vám zle. Ale je to normální. Mně osobně je opilost dost nepříjemná, necítím se ve své kůži, když si pak v hospodě objednám vodu namísto piva, všichni se mi div nevysmějí, přitom k tomu nemají jediný důvod, kromě toho, že všichni si myslí, že bych měl pít pivo. Na alkoholu je jediná skvělá věc ta, že si všichni myslí, že je skvělý, jinak je to jen podprůměrně dobrá droga.

Stejně tak mi přijde absurdní zapíjet žal alkoholem. Představte si, že někdo umře, a jeho známí vzdají hold zesnulému tím, že se opijí. Vidíte mezi tím tu souvislost? Smrt -> jdu se opít. Jak tvrdil Seneca, alkohol není nic jiného než dobrovolné šílenství. Jediný důvod, proč to může být ospravedlnitelné, je ten, že by si to přál samotný nebožtík. Tomu se nedá odporovat, nicméně záhy musím položit otázku, proč by si to přál? No nejspíš jen proto, protože se to tak zkrátka dělá.

Když už se chceme bavit drogama, máme tu přeci mnohem lepší než alkohol. Např. LSD či lysohlávky jsou méně toxičtější a podle všeho obecně méně škodlivé. Když už bych si měl vybrat, zapálil bych si raději jointa, než abych se opil, je to určitě o mnoho víc příjemnější.

Tím se dostáváme k problematice drog obecně. Všimli jste si, že Češi uznávají alkohol, kávu a cigarety, zatímco jinými méně škodlivými drogami naprosto opovrhují? Znám dost lidí, kteří se mě nebojí označit za feťáka jen proto, že si rád dám vodnici nebo že jsem pro legalizaci mariuhany. Tráva je špatná, pivo je dobré.. to vše jen proto, protože si to myslí všichni ostatní, přitom podle různých vědeckých studií je to jinak, mariuhana, lsd, lysohlávky aj. jsou ve výsledku lepší a méně škodlivé než alkohol či cigarety. Samozřejmě tedy za předpokladu, že k nim přistupujete rozumně.

Závěr


Pravdou je, že i to, co tady píšu, že je normální, není normální, je to jen má představa. Tak či tak, je dobré se občas zamyslet nad tím, proč děláme to, co děláme. Často totiž činíme jen nazákladě toho, jak činí ostatní, aniž bychom racionálně zvážili, zdali by daná věc nešla udělat jinak (třeba líp, nebo pro nás příjemněji). U mě to kupř. znamená, že jsem téměř přestal pít alkohol, protože mi jednoduše nechutná a nedělá mi dobře. Vemte si ale kolik lidí do sebe pivo leje i přes jejich nechuť k němu a to jen jen proto, že jsou tak naučený, nebo jednoduše nedokážou/nemohou překonat tlak společnosti, kolik lidí ho pije ve velkém množství, protože jim to přijde normální, i když to normální rozhodně není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Duha Jan Duha | Web | 13. června 2017 v 17:13 | Reagovat

Aneb jak říkají buddhističtí mistři - svět existuje a zároveň neexistuje. Židle vypadá pevně, ale můžeš ji rozložit na atomy, pak elektrony, které například můžou být na dvou místech zároveň, nebo se chovat jindy jako vlna, a jindy jako částice, v závislosti na tom, jak je pozoruješ. Svým vědomím utváříme svět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama